Moto: "Všechno nejlepší a hlavně zdravíčko!" - ustálené narozeninové přání v Čechách
Vezmu to trochu ze široka. Uvedu jeden příklad, sami si jich najdete další desítku na míru pro sebe, své tělo, svou duši.
Mé narozeniny. Dle mého názoru je nejlepší na své narozeniny někam odjet a vypnout mobil. Zařídit si svůj den po svém. Ale když už se mi ze svého milého výročí nepodaří nikam utéci a ani nestihnu předstírat slabost na lůžku, absolvuji s největší pravděpodobností stále stejný kolotoč - nejprve zdlouhavé odklikávání a děkování za formální přání s infantilními gifovými obrázky na fejsbúku. V práci potkám "Pepu", který se ke mně významně hrne, bodře se usmívá, vždyť si uvědomuje, jak důležitý je to pro mě den, má na to i připomínku v mobilu! Natahuje ruku a s umělým úsměvem č. 14 hartusí: "Všechno nejlepší a hlavně zdravíčko chlape!" V mých mozkových závitech tato věta naráží na jeden nechtěný obranný program. Ten rozebírá smysl toho, co do mysli přichází. "Co to vlastně je Všechno nejlepší? Co je dobré pro Pepu, nemusím chtít já... Co to je zdravíčko? Proč mi přeje ten blb jen jeden den v roce a jakou souvislost má přání zdraví s výročím dne narození?" A jsem vedle jako jedle. A v tomto stádiu se dostávám do klíčového okamžiku cesty duše. Vnitřně se ve vteřině vážně rozhoduji (všimněme si, že mnohokrát za den se vnitřně rozhodujeme, a je dobré to dělat vědomě). Buď přimhouřím očko a budu své narozeniny považovat za jeden z nejkrásnějších dnů v roce. Vždyť jsme přeci dobrá parta, já něco dělat musím, no a je dobré mít "přátele" a ne se stranit. No a když to tak chtějí... A nebo - uvědomím si pravdu - že celé tohle je pěkná šaškárna, kterou dědí synové od otců a dcery od matek, a že to vše slouží pouze k posílení současných společenských struktur a hierarchií - jinak vám přeje šéf, jinak podřízený, jinak kolega, jinak dcera, jinak manželka, jinak matka, a všechny vede kdesi skrývaný vnitřní strach z vybočení ze zajetých kolejí. Není nic těžšího než ve společnosti vybočovat. Nezáleží na tom, že je to často to nejrozumnější, co můžeme udělat.
Co nám však to nejčastější přání zdraví či zdravíčka skutečně říká pod prahem našeho vědomí? (Často tomu laskavému a přejícímu člověku opáčím, že nechci zdravíčko, ale zdraví.) Tento výrok nám nenápadně podsouvá určitou myšlenku a určitým konkrétním způsobem nastavuje naše uvažování o zdraví... Zkusme se zamyslet. Totiž když si něco začneme přát, v tomto případě zdraví, nastavujeme svou mysl a celý svůj organismus na to, že naše zdraví určitě přijde... Ale tady něco nesedí... Teprve přijde??? Touhou, přáním dáváme celému vesmíru najevo, že si něco přejeme, a tudíž to v přítomném okamžiku NEMÁME.
Co je však nejdůležitější pro zdraví v přítomném okamžiku? Co je klíčové pro zdraví či rychlé uzdravení? - Naprostá vnitní důvěra, že náš organismus je vytvořen tak, že zdraví máme a můžeme si ho udržet... Ano, zdraví rozhodně není věc získaná touhou či přáním. Přesně naopak!!! Přáním odevzdáváme péči o naše zdraví okolnímu světu! V tomto případě jakémusi nevyzpytatelnému řízení osudu, který se může rozhodnout, že nám zdraví dá, nebo nás pěkně potrápí všemi různými slabostmi a nemocemi. A tak nám třicet pět lidí přeje, abychom byli zdraví. Jak vrtkavá a náhodná věc to podle nich musí být to zdraví, že nám ho všichni tak přejí... Cítíte to?
A tak tu v Čechách jako národní zábavu provozujeme litování nemocných a závidění těm dětem šťastné náhody - zdravým. A vlastně si ani neuvědomujeme, že jsme se sami vnitřně zbavili osobní zodpovědnosti za své zdraví svého těla i ducha, předali jsme ji osudu, a později doktorům. No, doktorům v každém případě uděláme radost, ti z našich slabostí žijí - cítí se potřební a bez pacienta by finančně ztroskotali...
A tak jsem se malou oklikou dostal k osobní zodpovědnosti. Ano, ať chceme, nebo nechceme (někteří opravdu nechtějí), MY SAMI JSME PŘÍČINOU STAVU SVÉHO TĚLA A DUCHA.
Žijeme ve světě, který se s nikým nemazlí. Denně čteme zprávy, kolik je všude kolem nezdravé chemie, antibiotik ve vodě, špatných potravin v supermarketech, škodlivin ve vzduchu. Naše tělo je však velmi dobře postaveno. Nepodceňujme jeho schopnosti. Dopřejeme-li mu spánek, pohyb, jíme-li střídmě prosté potraviny, dáváme mu vrcholnou šanci a možnost být zdravé a vitální. Přesto jsou někteří lidé prakticky stále zdraví a někteří při podobném způsobu života stále nemocní. "Čím to je, čím to je?" táže se i zpěvák skupiny Noname Roman Timko. Můžeme nalézt společný bod, společný jmenovatel, společnou vlastnost, která způsobuje, že někteří lidé onemocní, zatímco jiní se těší zdraví? Ano ten společný jmenovatel existuje. A navzdory tomu, že existují bacily, chemické látky, přílišné teplo, přílišná zima, potraviny zdravější i méně "zdravé", je jedna, a to jediná věc, která způsobuje, že člověk onemocní. Jakýsi knoflík, spouštěč nemocí... Bylo by to velmi složité pátrat po všech druzích nemocí a chemických látek a rovněž se utopíme ve stovkách způsobů stravování a ve stovkách diet, abychom zůstali zdraví. Rovnou vám říkám - je to slepá ulička, nikdy se nedopátráte konce, pokud půjdete tímto směrem, a spíše se připravíte když ne o fyzické, tak o duševní zdraví. Ale můžete si to vyzkoušet. V dnešní době mají lidé více času než dřív, kdy si museli fyzickou prací zaopatřovat potravu. Nicméně zůstává JEDNA JEDINÁ věc, která ve všech případech způsobuje spuštění zdravotních potíží jakéhokoliv druhu. Jak jsem v předchozím pojednání napsal, a na tom budu vždycky trvat - pravda je jednoduchá. Nenechme se ohromit bílými plášti, lékařskou technikou a latinskými výrazy pro vnitřní orgány a diagnózy nemocí. Nebudeme zdravější, když se je naučíme nazpaměť. Stejná věc také způsobuje, že v životě děláme hloupé chyby a trpíme na úrazy. A to je další axiom, že neexistuje jiná věc, která by všechny naše nemoci, úrazy a hloupé chyby spustila. Pokud budeme hledat ve stovkách teorií, utopíme se. Skončíme ve slepé uličce a své uzdravení (pokud nejsme zrovna nyní zdraví a vitální) oddálíme na neurčito. Dobře. Co to tedy je ten jednojediný spouštěč všech nemocí, úrazů a hloupých chyb z přehlédnutí??? Někdo řekne, že stres. Ale stres není sám příčinou. Stres je již následkem, symptomem něčeho...
... následkem ÚTLAKu
Je to ÚTLAK. Za samotným spuštěním (knoflík na spuštění) vždy stojí útlak. Co je útlak? Útlak je následek našeho kontaktu s utlačující osobou (v rodině, v zaměstnání, v zájmové skupině...), někdy stačí i s někým, kdo nám našeho původního utlačovatele připomíná. Utlačující osobu můžeme označit též jako antisociální, protože je tato osoba charakteristická několika přesně definovanými antisociálními (protispolečenskými) rysy a sklony.
Zde nutno předeslat, že ÚTLAK se dá velmi rychle a snadno rozpoznat a zvládnout. Viz mé první pojednání o pomoci.
Jak poznáme, že jsme v kontaktu s utlačovatelem? Velmi jednoduše. - Máme zdravotní potíže, jsme nemocní a děláme chyby. Náš život je HORSKÁ DRÁHA. Jako v písničce Jaroslava Ježka "jednou jsi dole, jednou nahoře"... Není jiná příčina horské dráhy než kontakt s utlačovatelem. A není rychlejší způsob uzdravení a toho, že tělo znovu začne přijímat minerály a vitamíny, než zvládnutí útlaku. Zde ještě musím podotknout, abych nebyl označen za šarlatána, že zvládnutí zmíněných věcí nenahrazuje odbornou lékařskou péči, která může být v určitých případech nutná. Včasným zvládnutím útlaku se však dá uzdravení značně uspíšit. Případně je lepší své potíže vyřešit ještě dříve než bude vůbec nutná návštěva lékařského zařízení i s jeho invazivními lékařskými zákroky do našeho těla.
Jak poznat utlačovatele? Každá utlačující osoba má několik charakteristických vlastností. Občas některé vlastnosti najdeme i u sebe, ale to, že si připustíme, že tyto vlastnosti máme, nás už z kruhu utlačovatelů vylučuje. Utlačovatel si žádnou antisociální charakteristiku u sebe nepřipustí, i tím je charakteristický. Antisociálních osob - utlačovatelů, osob s utlačovatelskými rysy je ve společnosti cca 20%, a z nich asi 2 % je extrémně nebezpečných. Jakmile se jakékoli skupině (pracovní, zájmové, rodinné..) nedaří, lze v jejím středu najít utlačovatele.
1) Mluví ve všeobecnostech - "všichni říkají, že...", "takhle se to dělá", "muslimové jsou špatní",... Všeobecnosti používá, protože celý svět je pro něho jedna velká všeobecnost - všichni jsou špatní, všude číhá nebezpečí, nic kloudného nelze dosáhnout, člověk se nemůže zlepšit. Pokud jsme s ním v kontaktu, všeobecnostmi v naší hlavě způsobí zmatek, protože nebudeme schopni zaměřit pozornost na konkrétní lidi, věci, na konkrétní nebezpečí - nebezpečné bude všechno... Proti všeobecnostem se nedá bránit. Naproti tomu sociální osobnost je konkrétní. Pokud o někom řekne, že je blbec, tak ho jmenuje a uvede i důvod, na kterém své tvrzení zakládá. Všeobecnosti a zobecňování jsou nejčastěji používaná metoda utlačování, markantně ji lze vidět u politiků, kteří své špíny schovávají za mírová hesla a záměry politické skupiny či strany. Je nesmírně matoucí pobývat v blízkosti člověka, který má sklon vše zobecňovat a nemluví konkrétně.
2) Specializace na špatné zprávy (negativismus) - Od utlačovatel uslyšíme většinou negativní zprávy. A pozitivní přetočí na negativní. Z potřebného deště udělá "venku hnusně prší". Tisíce příkladů najdete sami. Oznámí nám každou nemoc kolegů a kolegyň v zaměstnání, každou zprávu, kdy někdo někomu ublížil, co se pokazilo a také nám s velkým citem a starostí sdělí, že vše, co děláme, může špatně dopadnout... Utlačovatel prakticky není schopen sdělit pozitivní zprávy. Je poslem zpráv negativních. Je nesmírně skličující pobývat v jeho blízkosti.
3) Není schopen dokončovat věci. Utlačovatel bývá obklopen spoustou rozdělaných věcí. Bývá plný návrhů, co a jak bychom mohli udělat, sám však není schopný dokončit rozdělanou věc. Je velmi k zlosti být v blízkosti takového člověka.
4) Odporuje jakékoli snaze, když se chce jeho partner, kolega, příbuzný zlepšit a zúčastní se programu na zlepšení svých schopností, znalostí, duševního stavu. Pociťuje to jako své přímé ohrožení. Udělá vše proto, aby člověka od dobrých programů odvrátil. Bojí se, že nad ním ztratí svůj vliv a moc. Pokud je člověk v kontaktu s utlačovatelem, nikdy se nezlepší.
5) Znehodnocuje. Znehodnocení je degradace, zlehčení, zesměšnění všeho, co jiný považuje za pravdu. Je velmi skličující být v blízkosti člověka, který znehodnocuje naše názory, pravdy, ideály. Je to rychlá cesta do nemoci.
Existují ještě další rysy, ale pro tentokrát jsem toho napsal již dost a pro předběžnou identifikaci utlačovatele to stačí. Buďme tedy lidmi, buďme stále zdraví a převezměme zodpovědnost za vše, co se nám děje. Pomoci si můžeme velmi rychle a zdraví není náhoda. V případě nejasností mě neváhejte kontaktovat. Ne vše jsem mohl napsat jasně a srozumitelně. Přeji všem krásné dny!